a doufáme, že Libuška bude mít v Hejtmánkovicích klid a zázemí k tomu, aby dva zbývající roky před nástupem do školy strávila bez stresu a co nejpříjemněji.
Na otázku, co budu dělat, když si ji zas někdo vyhlídne a bude trápit, odpovídám: Nechám si ji doma.
Na otázku, co budu dělat, když ve škole ji zřejmě stejně čekají trable a nejrůznější charaktery, odpovídám: Zavedeme domácí výuku :-)
Chudinka moje malá, je taková rozumná a statečná.
Z představy, že jednou půjde do školy, se mi už teď svírá žaludek.
Ostatně je mezi vámi někdo, kdo na školku a školu vzpomíná rád?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Jelikoz asi nejsem zcela normalni, ano, vzpominam jak na skolku, tak na prvni 4 roky skoly rada. Bohuzel jsem pak presla do jine skoly a .....Kupodivu na ucnaku jsem zase mela vyborne znamky. Zajimave, jak jsem se behem prazdnin zlepsila. :-D
OdpovědětVymazat