Holky to zvládly statečně. Tedy Libuška zcela (na fotce natahuje ruku, chtěla, abych seděla vedle nich). Odříkala Mikulášovi celou (cca pětiminutovou :-) písničku, kterou ve školce nacvičili. Postřeh a pohoršení: Mikuláš měl nalakované nehty, byla to holka?! Ovšem ve školce: Tam byl opravdový čert! Protože měl černý ruce i obličej! "A říkal, že toho čerta, který příjde k nám domů, máme od něho pozdravovat, protože je to kolega!", opakovala Libuška, a spokojeně se přitom pochechtávala. Při "akci" jí po písničce asi vyschlo v hrdle a čertovi nic nevyřídila, což si posléze vyčítala. Co se dá dělat, zase až příští rok :-)
Anička se naučila laškovně halekat "čeutíku, čeutíku", což se, když se "čeutík" zjevil, změnilo na hysterické skandování prokládané řevem. Tož jsme ji museli odnést z místnosti :-)
Večer Anička nemohla usnout a jakoby vyděšeně plakala, tak jsem si ji vzala do postýlky a usínala jsem s holčičkama. Anička vzlykala, a občas vyrazila: "bonbon. pyč. bonbon. pyč." Tak jsem se uklidnila, že největším traumatem dne byla pro ni situace, kdy při mytí rukou vyplivla omylem do umyvadla bonbon a on uplaval (v tom okamžiku ji to nerozplakalo, pouze vyvolalo lehkou paniku, KAM to zmizelo a PROČ jí ho z toho umyvadla nevytáhnu.)
Žádné komentáře:
Okomentovat