Odpoledne ve školce, tento týden. Zcela výjimečně s Aničkou nečekáme na Libušku v šatničce, ale jdeme nahoru do třídy. Čekáme u dveří, děti se k nám nahrnou. Libuška prorazí cestu davem, stoupne si k Aničce, čelem k dětem, a praví: "Nebojte se jí, ona vám nic neudělá. Můžete si ji pohladit. Majdo, no! Pohlaď si ji! Kájo, ty taky!" Anička stojí, usmívá se, nechá se hladit.
Dnes jsme byly kontinuálně venku od 10.hod do 18. Zasadila a okopala jsem kdeco, jestli to vyjde, budeme brzy pokud jde o potraviny soběstační (vtip).
Večer zůstane po dětech ve vaně hnědý škraloup, uloženy do rodičovské postele okamžitě usínají a ve spánku voní.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat