Libuška si pomýšlela na druhé nebo třetí místo (a já jsem ji v duchu viděla, jak uprostřed závodu s pláčem a vztekem běh opouští).
O Aničce jsem si zase myslela, že hned, jak jí děti na začátku utečou, začne výt svým silným hláskem. Ostatně před závodem byla celá zaražená a nechtěla z náruče!
Avšak těsně před startem závodu se Anna vmáčkla do přední řady a rozhodla se bojovat!
Běžela krásným běžeckým stylem! (Připomíná mi kresbu běžícího Mirka Dušína!)
Těsně před cílem spadla, ale zvedla se a závod dokončila!
A Libušce to dopadlo :-) Měla radost a my s ní.
Dorazily ke mně "fotky pro radost" od paní P.Machkové, které tímto děkuji a zveřejňuji:
Po kom ty kočičky jsou? Po pradědkovi určitě ne, ten (a věděl proč!) nikdy nesportoval.
OdpovědětVymazat