úterý 12. července 2011

Běhouni



Indičtí běžci, legrační tvorové, živící se slimáky, jsou mezi námi.

Mimochodem, zvířátka a jejich instinkty.

Slepičky nám na přivítanou snesly první vajíčko.

Ovcím jsme před odjezdem do Brna uklidili v chlívku a bylo v plánu, na čas jim bejvák úplně zavřít. Protože od té doby, co jsou ostříhané, celé dny tráví uvnitř a na spásání trávy kašlou (já osobně mám teorii, že se bez kožichu venku stydí...)

V pondělí ráno pršelo. S jistým pocitem uspokojení jsem zablokovala dveře chlívku. Koukám, kde jsou ovce. Pozemek je to velký. Prošla jsem všechny keře, nic. Za hodinu jsem to zkusila znovu, nic. Bylo nasnadě, že zdrhly. Vzala jsem do kapsy pár rohlíků a vyrazila nahoru ke Slavíkovým. A že je to k nim kus cesty. Nebyly tam.

Vyrazily jsme do města. Po zpáteční cestě jsem nabyla dojmu, že se cosi mihlo na dvorku u našeho dolního souseda Roba (v zimě oblíbená štace - opuštěný sad skýtal opadaná jablka). Ecce ovis! Byly tam. A jako obvykle, docela ochotně se vydaly za mnou zpátky domů. Nakonec jsme našli i místo, odkud utekly - vypadl nám spodní příčný trám v ohradě (to jsme si mysleli), jednoduše tudy prošly. Chlívek jsem ovcím pro jistotu zpřístupnila.

Dnes. Jarek po snídani a oblečen, my vstáváme. Letmý pohled z okna. Dvě ovce již stojí na cestě vně ohrady (každá si vyrazila vlastní cestu ven), třetí vyráží další trám a vybíhá ven. My vybíháme jako zběsilí za nimi. Ovce nejprve prchají, zastaví je pohled na kus chleba, který jsem duchapřítomně popadla a mávala s ním nad hlavou. Ovce se jako obvykle docela ochotně vracejí s námi zpátky do ohrady. Jarek přitlouká vyražené trámy a nadává, že už měl být v práci. Z čiré pomstychtivosti opět zablokuje dveře do chlívku.

O několik hodin později - jsme venku. Znepokojuje mě výrazné vítězoslavné bečení. Neptejte se mě jak, ale ovce se do chlívku vlámaly. Rezignovaně jsem dveře zapřela a nechala je být... Mám pocit, že pak bouchly láhev šampaňského a následně pařily na heavy metal, ale to už možná byla halucinace... i když, kdo ví. Po roce života s ovcemi dobře vím, že seriál Ovečka Shaun není fikce, ale dokument.

Žádné komentáře:

Okomentovat