Zdobnou pískovcovou zárubeň vstupních dveří svého výstavného domu nechal hrdě ozdobit svými iniciálami „AA“ a letopočtem 1865. Měl svůj dům rád. Zejména detaily, které povrchnímu pozorovateli zůstávaly skryty. Například obtisk zkamenělé mušle, otisknutý v pískovci na zápraží, který měl svůj odraz ve svatojakubských mušlích reliéfu zárubní (inspiraci pocházela z ruprechtického dientzenoferovského kostela sv. Jakuba Většího)
Práce na statku nikdy nekončí. V roce 1873 si August Ansorge vzal u meziměstského továrníka Walzla půjčku 800 florénů, zajištěných směnkou. Svou půjčku řádně splatil.
K inovacím měl důvod: Rozhodl se, že pojme za manželku svou milou, Genovefu z vesnice Grossdorf (dnes Velká Ves, součást Broumova). V roce 1975 se manželům Ansorgovým narodil první syn, pojmenovaný po tatínkovi. V témže roce August Ansorge přepsal spoluvlastnické právo k nemovitostem na svou manželku a pro případ své smrti ji učinil svou univerzální dědičkou. Šťastným rodičům se v následujících letech narodili další čtyři potomci.
V roce 1882 se August rozhodl znovu renovovat svůj dům: Kromě jiného nechal zhotovit rákosový strop v obytné světnici a v pokojíku nad světnicí. Trámové stropy byly tou dobou již velmi nemoderní. Však se do horního pokojíku brzy přestěhuje synek, který právě začal plnit svou školní docházku. Nad místem, kde stával stůl, nový strop zakryl k trámu přichycený miniaturní obrázek Panny Marie. Stejně k ní August v posledních měsících hleděl s hořkobolnými pocity: Pouťový reliéf jeho domu moc štěstí nepřinesl. V minulém roce zemřelo poslední z jeho mladších dětí, zůstal již jen nejstarší syn.
August rozveselil řemeslníky, kteří pracovali na rákosovém stropě v patře: Vhodil do dutiny mezi trámovým a rákosovým stropem „psaníčko“: Do hrubého papíru ledabyle složil směnku, která zajišťovala jeho půjčku z roku 1873, na jejíž zadní stranu napsal úhledným písmem vzkaz: „Vystavěno Augustem Ansorgem v roce 1865. Rákosový strop byl pořízen v roce 1882. Pokud by pozdější majitel chtěl provést změny a pokud by mu tato písemnost přišla do rukou, ať si vzpomene na prvního stavitele a popřeje mu v duchu vzpomínku. August Ansorge, Ruprechtice, květen 1882.“
Rozbujaření řemeslníci vhodili do dutiny odřezek prkna, který vyzdobili svými vlastnoručními podpisy: „August Schnabel a August Ringel, 3. května 1882“.
August Ansorge zemřel 15. 1. 1885 a jen o několik měsíců přežil svého posledního potomka.
O několik let později se paní Genovefa znovu vdala za Antona Wintera. Manželé Winterovi měli syna Huga a dceru Marii. Syn Hugo Winter byl nucen opustit své vzkvétající hospodářství v Ruprechticích společně se svou manželkou, synem Hugem (který dnes žije poblíž Erlangenu), dcerou Rosou a rodinou své sestry v roce 1945.
Kdo v podkroví pod prkennou podlahou ukryl „poklady“, zabalené do prvorepublikového filmového časopisu? Kdo si na okraj časopisu učinil poznámku o schůzce gymnastického spolku v broumovském klášteře dne 12. října 1944? Kdo se měl vdávat, pro koho byly nachystány svatební dary? Možností je více. V blízkém okolí statku Winterových, tvořeného v té době třemi budovami, se nacházela další čtyři čísla popisná, obývaná převážně příbuznými.
Tento příběh vychází ze skutečných událostí. Byl sepsán na základě písemností získaných od katastrálního úřadu, „zelené“ knihy obce Ruprechtice, nálezů v domě čp 97 v Ruprechticích a vzpomínek pamětníků.
V neděli dne 22. 1. 2012 v 16 hodin se v ruprechtickém kostele sv. Jakuba Většího koná za Augusta Ansorgeho mše.
COMING SOON! Společnost VEBA si nechala zhotovit expertízu našeho podzimního nálezu (ubrus a prostírání vyrobené právní předchůdkyní, firmou Schroll), výsledky zveřejníme!
Padl dotaz, co z toho je pravda a co fikce. Takže fakta: Němečtí krajané evidují, kdy se vlastník statku narodil a kdy zemřel. Kolik měl dětí a že jedno se dožilo „určitého“ věku. V zelené knize obce Ruprechtice je evidováno, kdo v r. 1945 z konkrétních čísel popisných odešel a že v té době č.p. 97 obhospodařovalo druhý největší počet pozemků v obci. Rovněž se zde nachází mapa všech stavení, které se v obci v té době nacházely (a kterých je x-násobně víc než dnes). V katastrálních listinách je zaznamenáno daleko více podrobností než to, co jsem byla z nečitelných záznamů schopna vyluštit (Kdy A.A. statek koupil, že něco přepsal na svou manželku, že ta se znovu vdala za A.Wintera). To vše, co jsme díky našemu pradědečkovi (a z katastru – díky dědečkovi) zjistili, nám bylo prostřednictvím pradědečka a jeho známé, z Jetřichova pocházející paní I.B., potvrzeno od přímého potomka rodiny Winterových.
OdpovědětVymazatÚplně první práce, které se na domě provedly, vedly ke zjištění stavu trámů, doposud zakrytých rákosovým stropem: Bylo pro nás zjevením, když jsme přímo v místě provedené sondy objevili obrázek P.Marie. Dalším neuvěřitelným objevem byl „vzkaz prvotního stavitele“, který byl opravdu ledabyle zanechán nad rákosovým stropem v prvním patře (kde se rovněž nachází trámový strop, ne už tak zdobný, jako ten ve světnici). Z téhož místa na nás vypadl kus prkna se dvěma tužkou psanými podpisy a datací. Nedivím se, že August Ansorge svůj vzkaz napsal na zadní stranu směnky – myslím, že tím chtěl sdělit, že svého majetku nenabyl snadnou cestou (mohu se jen domnívat, že z půjčky vystavěl např. kamennou hospodářskou část statku – dvě budovy, z nichž jedna v minulých desetiletích spadla / byla rozebrána a druhá shořela v osmdesátých letech.